Míče
Míče
Camrál
Camrály se od samého začátku vyráběly z kůže. Jako jediný ze čtyř famfrpálových míčů nebýval Camrál původně očarován; byla to prostě sešívaná kožená koule, často vybavená poutkem , protože bylo nutno ho chytat a házet jednou rukou. Některé staré Camrály mají úchytné jamky pro prsty. Potřeba poutek a úchytů však zmizela roku 1875, kdy byla vynalezena chytací kouzla, s jejíchž pomocí je střelec schopen očarovaný kožený míč ovládat jednou rukou i bez podobných pomůcek.
Moderní Camrál má průměr dvanácti palců a je bezešvý. Zářivě červenou barvu dostal poprvé v zimě roku 1711 po utkání, které proběhlo za vytrvalého deště, takže pokaždé, když někdo míč upustil na zem, byl nerozeznatelný od rozbahněného terénu. Střelce také čím dál víc rozčilovala nutnost neustále se střemhlav snášet k zemi a sbírat Camrál pokaždé, když ho někdo ve vzduchu minul. Krátce poté, co změnil
barvu, přišla čarodějnice Daisy Pennifoldová s nápadem očarovat Camrál tak, aby se v případě, že ho někdo z hráčů upustí, snášel k zemi jen pomalu, jako by klesal ke dnu ve vodě, takže střelci ho mohli zachytit ještě ve vzduchu. "Pennifoldského Camrálu" se užívá dodnes.
Potlouky
Jak jsme již viděli, prvními Potlouky (či tehdy "Krváky") byly létající kameny, které se do Mrzoutových dob změnily pouze do té míry, že šlo o kameny stesané do tvaru míčů. Tyto Potlouky však měly jednu obrovskou nevýhodu: kouzly posílené hole odrážečů 15. století je dokázaly roztříštit a všichni hráči pak byli po celý zbytek hry pronásledováni létajícím štěrkem.
Pravděpodobně z tohoto důvodu začala některá famfrpálová mužstva počátkem 16. století experimentovat s kovovými Potlouky. Agáta Chubbová, odbornice na starožitné kouzelnické artefakty, identifikovala ne méně než dvanáct olověných Potlouků pocházejících z tohoto období, které byly nalezeny na irských rašeliništích a anglických vřesovištích. "Jsou to nepochybně Potlouky, nikoli dělové koule," píše.
Jsou na nich zřetelné nepatrné jamky po holích odrážečů, jež byly posíleny kouzly, a očividné jsou i charakteristické znaky svědčící o tom, že jsou dílem někoho z kouzelníků (a nikoli nějakého mudly) - hladká linie tvaru, dokonalá symetrie. Definitivním důkazem byla skutečnost, že jakmile jsem je vyndala z bedny, v níž byly uloženy, všechny začaly ihned poletovat po mé pracovně a snažily se srazit mě na podlahu.
Po nějaké době se zjistilo, že olovo je na výrobu Potlouků příliš měkké (každá jamka, která na Potlouků zůstane, negativně ovlivňuje jeho schopnost přímého letu). V dnešní době se Potlouky vesměs vyrábějí ze železa, V průměru mají deset palců.
Kouzlo, jímž jsou Potlouky očarovány, je nutí pronásledovat všechny hráče bez rozdílu. Jsou-li ponechány samy sobě, zaútočí na toho hráče, který je jim nejblíže. Úkolem odrážečů je proto odpalovat Potlouky co možná nejdál od vlastního týmu.
Zlatonka
Zlatonka má velikost vlašského ořechu, stejně jako měla její předchůdkyně zlatonoska. Je očarována tak, aby byla co možná nejdéle nepolapitelná. Traduje se, že roku 1884 na vřesovišti Bodmin Moor Zlatonka unikala chycení celých šest měsíců; oba týmy, znechucené ubohým výkonem svých chytačů, poté nedohraný zápas raději ukončily. Cornwallští kouzelníci, kteří tamější oblast dobře znají, tvrdí, že Zlatonka dodnes volně poletuje nad vřesovištěm, tuto pověst se mi však nepodařilo potvrdit.
zdroj: http://hagrid.webz.cz/famfrpal.htm (mám to dovolené)
Andrejka